Taneční kurzy ve Slovanském domě, Praha 1987

V roce 1980, kdy jsem začala navštěvovat taneční, jsem měla pět dioptrií na dálku a bez brýlí jsem řadu hochů, nastoupených naproti naší dívčí řadě, vnímala jen jako černobílou rozmazanou masu. Když taneční mistr zvolal: „Dámská volenka“, nikdy jsem nevěděla, pro koho si vlastně jdu. Jinak to ale nešlo: nabídka obrouček v optikách tehdy byla tak smutná, že se brýle daly nasadit jen v kině, když zhasli. Jana Zbyňková