Jak to všechno začalo.
V lŽtě osmdes‡tŽho roku minulŽho stolet’ mně
kamar‡d Jirka Pol‡ček, můj tehdejš’ guru a spolupracovn’k ve
fotolaboratoři ČTK, nab’dl, abych s n’m jel fotit na Slovensko.
Dostal zak‡zku vyfotografovat slovensk‡ výrobn’ družstva. Jako
třet’ do společnosti s n‡mi jel Ivan Luterer, kterŽho jsem
potkal již dř’ve v sanatoriu pro neurotiky Horn’ Palata v Praze,
kde jsem sb’ral body pro modrou kn’žku.
Zasažen čerstvým objevem knihy AmeričanŽ od Roberta Franka jsem se
vydal objevovat východn’ č‡st naš’ republiky.
Proj’žděli jsme města i vesničky a j‡ jsem se svým
prvn’m poř‡dným apar‡tem Asahi-Pentax Spotmatic F fotografoval
všechny ty œžasnŽ věci a lidi, co uh‡něli kolem n‡s v
normalizačn’ch kulis‡ch slovenskŽho typu. Tak stejných i tak
odlišných od toho, co jsme znali z Čech. Symboly moci,
doma tak všedn’, tady s t’m větš’ nalŽhavost’ vystupovaly
ze všech stran. Slavobr‡ny před vjezdem do měst, mega billboard
na panel‡ku v městě Snina s naivn’ malbou dvojportrŽtu
Brežněva s Hus‡kem, tolik podobný naivn’ malbě
na plechu ukřižovanŽho Jež’še Krista ve vesničce na
Spiši, VOSR m’sto VŘSR a jako třešnička na dortu
n‡pisy ãSl‡va SNPÒ, to u n‡s nebylo.
Po tomto výletu jsem si nechal od kamar‡da sv‡zat
fotografie do knihy, samozřejmě s anglickým n‡zvem, ãOn The
Road To SlovakiaÒ, inspirov‡n pro změnu rom‡nem Jacka Kerouaca .
V tŽ době na chodbě Činohern’ho klubu
v Praze prob’haly výstavy dokument‡rn’ch fotografi’. Tam jsem pozn‡val
fotografy jako Holom’čka, Štreita, P‡lku, Šim‡nka, MalŽho a
dalš’. A z‡roveň jsem tam poznal Anetu F‡rovou, kter‡ výstavy organizovala
a zahajovala. Po vernis‡ž’ch jsem pak v hospod‡ch ze sebe
smýval v diskuz’ch deprese všedn’ch dn’.
Výstavn’ běh osmn‡cti fotografů v Činohern’m
klubu skončil v lŽtě 1981 a padlo rozhodnut’, že se
uspoř‡d‡ společn‡ výstava. VhodnŽ m’sto se našlo
v cisterci‡ckŽm kl‡šteře v Plas’ch u Plzně. Rozjela se
hra v obrovskŽm prostoru bývalŽ sýpky a bylo třeba
nazvětšovat fotografie do několikametrových velikost’.
V ateliŽru u Dušana Šim‡nka bylo možnŽ zvětšovat
sn’mky jen do metrovŽ š’ře, a tak jsem větš’ form‡ty pořizoval
tajně v laboratoři ČeskŽ tiskovŽ kancel‡ře. PlasskŽ
výstavy jsem se nakonec zœčastnil takŽ jako přizvaný
host, a vystavil fotografie ze slavnŽho výletu na Slovensko.
Od tŽ doby se takŽ datuje mŽ př‡telstv’
s Anetou F‡rovou. Spolupracovali jsme spolu na ilustrac’ch do knihy o
Franzi Kafkovi, kterou připravoval Jiř’ Grůša. Proch‡zeli jsme
pražskými ulicemi pod tajemným ãZ‡mkemÒ schovaným za
rudou hvězdou, vš’mali si historických re‡li’ a paralel se
současnou dobou, rudolf’nskŽ alchymie a znamen’ svobodných zedn‡řů
v kameni a komunistických hesel a značek na lešen’
zašlých budov.
Diskutovali jsme i o současnosti a potřebě
fotograficky zdokumentovat dobu, v n’ž žijeme a kter‡ takŽ
jednou skonč’. Začal jsem si v’ce vš’mat dobových re‡li’,
kterŽ byly pro ostatn’ tak neviditelnŽ, zbavovat se strašidel t’m, že
je pojmenuji a zvěčn’m v jejich bizarnosti a
směšnosti. S œchylnou radost’ jsem objevoval absurdn’
výkřiky o lepš’ch z’třc’ch v pr‡zdných
výloh‡ch režimu, chodil fotit na masovŽ oslavy, abych mohl uk‡zat: ãPod’vejte,
kr‡l je nahý!Ò a tak si udržoval duševn’ zdrav’
v schizofrenn’ době pomatenosti jazyka, kdy se zbrojilo za m’r a
bojovalo za lepš’ œrodu.
Soubor fotografi’ z osmdes‡tých let,
pracovně nazvaný Absurdist‡n, jsem vystavil v roce 1989 na
skupinovŽ výstavě třiceti sedmi fotografů Na Chmelnici.
Po revoluci nebyla chuť se ohl’žet zp‡tky, a tak na tyto fotografie
padal prach ve skř’ni. Opr‡šil jsem je až před p‡r lety,
když Mirek Štětina jako sen‡tor vystoupil s kampan’ za
zrušen’ KSČM. Časový odstup fotografi’m neubl’žil,
sp’še naopak. Uzr‡ly jako dobrŽ v’no a neztratily nic na svŽ aktu‡lnosti
ani v dnešn’ době.
Když jsem se rozhodl připravit k 20.
výroč’ revoluce výstavu a vydat knihu, uvědomil jsem
si, že už vyrostla dalš’ generace mladých lid’,
kteř’ o době normalizace nic nevěd’ a od rodičů se
takŽ nic nedozv’. S‡m nejsem moc dobrý vypravěč a nechtěl
jsem ke svým fotografi’m ps‡t vysvětluj’c’ texty. Proto jsem
oslovil př‡tele a zn‡mŽ, aby zavzpom’nali a připojili svou
zkušenost k jednotlivým z‡běrům.
Lubom’r Kotek
